NOVÝ BOR
Město Nový Bor leží na okraji Lužických hor asi
Roku 1710 panství převzal rod Kinských. Na žádost hraběte Kinského povýšila Marie Terezie 26.února 1757 Bor na město, které patřilo k nejmenším v rakouské monarchii. Povýšením na město získal Nový Bor základní privilegia např.: právo na pořádání čtyř výročních trhů a pondělního trhu týdenního. To značně napomohlo rozvoji obchodu a díky exportním firmám byl zajištěn odbyt i do zahraničí. Největší poptávka byla po skle vyráběném v lesních hutích. Hrabě Kinský podporoval město i proto, že leželo na obchodní cestě z Prahy do Německa při císařské silnici Praha – Rumburk. Do města se začal soustřeďovat sklářský průmysl. Ustavila se první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku
Náměstí zdobí chrám Nanebevzetí Panny Marie, který byl v letech 1786 – 1788 vystavěn do dnešní podoby stavitelem J.V. Koschem. Je to pozdně barokní stavba se
Architektonickým skvostem města je secesní budova pošty z roku 1904. Ve vedlejším objektu čp. 261 sídlí Komerční banka, v jejíž prostorách jsou umístěny vitráže se znakem města a znamením zvěrokruhu.
Dne 27. září 1821 zakoupilo město bývalou panskou sýpku na náměstí, a uzpůsobilo ji potřebám městského úřadu. Byla to finančně náročná transakce a tak bylo nutné uspořádat sbírku mezi měšťany, která do roku 1826 shromáždila 6.762 zlatých. Městský úřad poskytl své prostory pro městskou ochotnickou scénu, která tu hrála do roku 1835. Dále se tu vystřídalo i několik institucí: okresní soud, berní úřad, pozemkové knihy, byly zde zřízeny také 4 vězeňské cely, četnická stanice, městská strážnice, kreslířská škola, městská spořitelna, sklářské muzeum aj. Barokní dvoupatrová budova s mansardovou střechou slouží jako městský úřad dodnes.
Empírová budova muzea, která stojí naproti městskému úřadu, byla postavena roku 1804 obchodníkem Janem Kryštofem Socherem. V roce 1939 koupilo město tento dům pro potřeby sklářského muzea, které se od svého založení v roce 1893 nacházelo v prostorách městské radnice. Ve vstupní hale je instalována dílna malíře skla z 19. století a nad schodištěm podmalba na skle symbolizující historii města.
Při procházce centrem Nového Boru narazíme na empírové městské domy, obvykle patrové stavby, které se datují do doby kolem roku 1800. V ulici Svatopluka Čecha se nachází roubenka, která dnes slouží jako sklářská huť.
Mezi památkově chráněné objekty patří také dům, který se nachází na hlavní třídě T.G.Masaryka 45. V prvním patře se nachází Navrátilův sál s jedinečnými nástropními malbami. Během výstav a koncertů je přístupný. Tyto malby vytvořil Josef Navrátil v letech 1853 – 1856, když pracoval na výzdobě zámku v Zákupech.
Při cestě směrem na Radvanec narazíme na Lesní hřbitov, který byl vybudován v roce 1909 přímo v lesním porostu.V roce 1918 tu bylo popraveno sedm hrdinů Rumburské vzpoury, na jejich počest byl 27.května 1923 odhalený pomník.
Nejstarší městská škola se nacházela v Liberecké ulici čp. 68, dnes se zde nachází pekařství.
Nedaleko Nového Boru u Arnultovického hřbitova stojí farní kostel, který původně sloužil jako modlitebna starokatolické církve .
První parní a vanové lázně otevřel František Fluch v Novém Boru roku 1882 na Nádražní třídě (dnešní Husově). Lázně fungovaly až do 1. světové války. Stavby nových městských lázní se ujal architekt Dittrich. Lázně byly otevřeny roku 1910 v Schillerově ulici a nesly název : „Císařské jubilejní lázně“ Nový Bor se tak jako jediný mezi severočeskými městy mohl pyšnit moderními lázněmi.
Mezi významné osobnosti města patřil Josef Jaroslav Kalina ( 1816 – 1847), český básník a novoborský rodák, překladatele francouzské, anglické a polské literatury. Studoval také hebrejštinu a sanskrt. Jeho rodný dům v Kalinově ulici čp.109 zdobí pamětní deska.
Město je také mimořádně spjato s Bedřichem Egermannem ( 1777 – 1864),nejvýznamnější osobností českého sklářství. Zasloužil se o mnoho technologických vynálezů v oblasti skla, např: achátového skla, lithyalinového skla, biskvitového a perleťového emailu. Jeho nejvýznamnější vynález „červená lazura“ se pod tradičním označením EGERMANN vyrábí dodnes. Dům, ve kterém Egermann žil, stojí na náměstí vedle prodejny skla. Dnes je v této budově umístěna galerie Wünsch.
